Martin Převrátil: Důsledkem epidemie koronaviru může být ještě větší rozdělení české společnosti.

Česká televize zveřejnila 7. března výsledky výzkumu, který byl zaměřený na vnímání hrozby koronaviru českou populací. 63 % respondentů uvedlo, že koronavirus nepovažuje za vážnou hrozbu, 80 % věřilo, že jim osobně nákaza nehrozí. Jak se na ta čísla díváte s odstupem dvou týdnů?

Je na tom krásně vidět obrovská dynamika vývoje kolem epidemie koronaviru. Výzkum byl realizován 4. a 5. března, tedy v době, kdy studenti ještě chodili do školy, před vyprodaným stadionem se hrálo derby Sparty a Slavie, hranice byly otevřené, obchody fungovaly bez omezení a nikdo nenosil roušky. A neměli jsme tu jediný potvrzený případ nákazy. Kdyby se výzkum konal dnes, výsledky by byly zcela převrácené, drtivá většina Čechů by riziko nákazy považovala za velmi vysoké. Ta čísla by jen reflektovala dramatickou změnu, kterou naše společnost během pouhých pár dnů prošla.

Když zůstaneme ještě chvíli u čísel, sociolog Martin Buchtík zveřejnil před pár dny na sociálních sítích odhad počtu Čechů, kteří nebudou schopni vykrýt výpadek v příjmech způsobený nouzovým stavem. Podle něj je ohroženo přibližně 330 tisíc zaměstnanců a živnostníků. Jsou tahle čísla reálná?

Kolega Buchtík sám zmiňuje, že se jedná jen o ty, na které už problém bezprostředně dolehl. Prakticky ze dne na den přišli o zdroj příjmů a výpadek nejsou schopni nahradit z úspor nebo jiných rezerv. Pokud nouzový režim bude trvat delší dobu, což se dá očekávat, jejich počet dramaticky naroste s tím, jak budou přímo nebo nepřímo postižena další, zejména průmyslová odvětví. Už se to děje, někteří výrobci zastavili výrobu, řada dalších bude nepochybně následovat. Velké riziko vidím v narušení dodavatelských řetězců. U některých oborů stačí, aby ze hry vypadl jeden subdodavatel, a ostatní nezmůžou nic. Odhaduji, že počet lidí, na které krize nakonec ztěžka dopadne, bude násobně vyšší.

Jak to bude s jednotlivými obory? Předpokládám, že v tom budou velké rozdíly.

Nouzový stav zatím nejvíce dopadl na služby, ať už jde o pohostinství, ubytování, osobní dopravu, cestovní ruch, divadla, kina a další. Ti všichni museli zavřít hned. Jak všichni víme, maloobchodu se to týká jen částečně, navíc řada prodejců, kteří v kamenných obchodech prodávat nemohou, dokázala pružně reagovat a prodeje přesouvá na on-line platformy. To jen potvrzuje, že krize bývají katalyzátorem inovací a koronavirus není v tomto směru výjimkou. Hodně na frak dostanou kreativní obory a obory poskytující služby firmám, jako jsou školicí, poradenské nebo marketingové agentury. A s nimi podstatná část OSVČ, kteří jsou najednou bez zakázek. Ekonomové odhadují, že se ekonomika propadne minimálně o 10 procent, což určitě řada firem neustojí. Následný restart bude zejména u průmyslových odvětví pomalý, naopak se dá očekávat, že služby se zotaví relativně rychle. Krizi obecně asi příliš nepocítí zaměstnanci v infrastrukturních oborech, ať už jde o IT, energetiku, komunikace a další.

Jaké dopady to bude mít na společnost?

Pokud se stát nezačne problému intenzivně věnovat, mohou být následky fatální. Analýza Martina Buchtíka naznačuje, že dopad na jednotlivé vrstvy společnosti nebude zdaleka rovnoměrný. O práci přijdou mnohem častěji lidé, kteří spadají do dvou nejméně zajištěných sociálních tříd, mezi tzv. „ohrožené“ a „strádající“. Už teď řada z nich žije z měsíce na měsíc a jejich úspory jsou minimální nebo žádné. Zároveň se jedná o skupinu, která je nadprůměrně zatížena splácením dluhů či exekucemi. Na ně může být dopad skutečně drtivý. Právě proto je důležité, aby pomoc přišla co nejrychleji a v dostatečném rozsahu. Čím intenzivnější pomoc bude, tím rychleji se lidé zase postaví na vlastní nohy.

Co další sociální skupiny?

Dobře na tom obecně nebudou ty mladé rodiny, které splácejí bydlení. Splátky často spolknou větší část jejich příjmů a o nějakých významnějších rezervách u nich nemůže být řeč. Pokud lidé ve větším měřítku nebudou schopni hypotéky umořovat, může to mít dopad na celý realitní trh. Zmínit musíme také seniory a lidi odkázané na pomoc státu, třeba samoživitelky. Vzhledem k tomu, že dojde k výraznému propadu HDP a příjmů státní pokladny, nelze počítat s tím, že by se důchody a příspěvky navyšovaly dosavadním tempem. Vláda měla v minulých letech šanci vytvářet rezervy, ale místo toho rozdávala plnými hrstmi, a zmíněné skupiny to teď bohužel pocítí. Pokud by v téhle politice stát pokračoval i za daných okolností, zažene ekonomiku do silné recese.

Předpokládám, že podobně jako v případě jednotlivých sociálních skupin, bude dopad rozdílný i v jednotlivých regionech.

Určitě, a v tom je kámen úrazu. Lidé, kteří jsou teď ekonomicky ohroženi vývojem kolem koronaviru, najdeme totiž mnohem častěji v oblastech s nižšími příjmy, vyšším podílem manuální práce, vyšší nezaměstnaností. Geograficky se jedná hlavně o pohraniční oblasti na severu a severozápadě republiky, od Sokolovska přes Mostecko k Ústecku a dále od Jesenicka k Ostravsku a Karvinsku. Plus jih Moravy, Znojemsko a Hodonínsko. To jsou regiony, na které bude potřeba se soustředit a do kterých by také měly prioritně směřovat prostředky unijní kohezní politiky. Vláda si konečně bude muset v této věci stanovit priority.

Proč budou v problémech právě tyhle části republiky?

Někde je to dost podmíněno historickými okolnostmi, třeba vývoj na severu Čech byl poznamenán jak poválečným odsunem Němců a následným dosidlováním, tak kolapsem neperspektivních odvětví po roce 1989. Obecně se v těch regionech sociální problémy dlouhodobě kumulují, ani za pomoci různých programů se tam příliš nedaří etablovat firmy s moderními provozy, infrastruktura je často ještě zanedbanější než jinde. Rozdíly se jasně projevují i ve volebních preferencích, výrazně úspěšnější jsou tam strany s radikálnějšími postoji. Když na ně teď ve větší míře dopadne další rána, velmi pravděpodobně to bude znamenat také další prohlubování sociálních, ekonomických i postojových příkopů, které se u nás v posledním desetiletí vytvořily. Po vlně solidarity může dojít k dalšímu rozdělování české společnosti.

Co by měla vláda dělat, aby tomu zabránila?

Stát by se teď měl soustředit na bezprostředně ohrožené, tedy přímo pomoci těm domácnostem a lidem, kteří se v důsledku epidemie skutečně dostanou do ekonomické nouze. Nějaké snahy vnímám, ale zatím nejsou moc koncepční, vzpomeňme třeba na návrh ministryně Maláčové na tisícikorunový příspěvek na dovolenou ve chvíli, kdy se republika uzavírá. Stejně tak není jasné, proč stát neschválil ošetřovné až do 15 let věku dětí, jak stálo v původním návrhu. Vzhledem k celkovým nákladům na krizi by ta částka byla zanedbatelná a řadě rodičů by to přitom v jejich nelehké situaci pomohlo.

To se tedy týká domácností. Co s firmami, které na tom také nebudou dobře?

V druhém sledu, jakmile příčina problému odezní, musíme pomoci zaměstnavatelům. Nadnárodní korporace si s tím nějak poradí, vládu by měly zajímat především živnostníci zaměstnávající své okolí, pak malé a střední podniky. Právě tam by měl stát, společně s penězi přislíbenými z Evropské unie, nasměrovat zdroje, které jsme dosud různým způsobem projídali. Ovšem adresně a tak, aby investice měly motivační efekt. Příslušná ministerstva by už teď měla začít připravovat konkrétní programy pomoci, jinak bude pozdě. Ostatně, jednání s Evropskou komisí týkající se její inciativy Corona Response Investment Initiative by měla být zahájena už v příštích dvou týdnech, takže je nejvyšší čas.

A když se to nepovede?

Věřím, že to zvládneme, podmínkou ale je, aby se vláda začala opravdu intenzivně věnovat řešení problému, který už dříve odkládala. Jinak se v těch uvedených oblastech můžeme snadno dočkat rozšiřování sociálně vyloučených lokalit, kumulace sociálně-patologických jevů a všeho dalšího, co s chudobou a nezaměstnaností přichází. Čím hůř se lidé budou mít, tím větší je riziko, že se radikalizují a budou slyšet na jednoduchá řešení a hledat univerzálního nepřítele, který za jejich stav může. Ta bomba už na mnoha místech nějakou dobu tiká, a tohle může být poslední kapka.