Milionu chvilek pro demokracii se podařilo zmobilizovat občanskou společnost v rozměru od sametové revoluce nevídaném. Druhé demonstrace na Letné se navzdory mému očekávání zúčastnilo zhruba stejně lidí jako té první, a to i po měsících, kdy se v ulicích téměř nic nedělo. I tato výdrž je odrazem závažnosti situace v této zemi.
Nicméně je zapotřebí si uvědomit, že se na demonstracích setkává jen jedna část silně polarizované společnosti, která dlouhodobě podporuje především roztříštěné opoziční strany. I proto je reakce vlády na požadavky protestujících přehlíživá.
Jakkoliv je to škoda, tak je evidentní a svým způsobem i logické, že si chce Milion chvilek udržet apolitickou roli. Pokud má však dojít ke skutečným změnám, tak to bez politické angažovanosti nepůjde. A realitou je, že tato země není ve skvělé kondici, nevedou ji skvělí politici, kteří by nabízeli skvělá řešení skutečně zásadních problémů. Byť se to dnes často říká.
Andrej Babiš a Miloš Zeman ale mají dnes takovou podporu, jelikož oslovují vrstvy obyvatelstva, na jejichž potřeby a problémy ostatní dlouhodobě zapomínali a nevěnují se jim. Tito lidé jsou přehlíženi demokratickými stranami a neoslovuje je ani Milion chvilek.
Pokud má tedy dojít ke skutečným změnám, k modernizaci společnosti a ke zlepšení politické kultury, je nutné, aby spolu začaly demokratické strany skutečně a intenzivně pracovat a využily jedinečnou energii, která doprovázela protest na Letné i oslavy 17. listopadu a která tady nebude věčně. Zároveň však musí rozšířit svou pozornost i na dosud opomíjené části obyvatelstva.
Milion chvilek vhodil demokratickým silám rukavici, když je vyzval ke vzájemné spolupráci. Je ale evidentní, že některé strany dlouhodobě nejsou schopny nebo ochotny tuto vhozenou rukavici zvednout. Cesta z této situace podle mě vede pouze přes nový společný projekt, v němž by neměla hrát hlavní roli ega jednotlivých předsedů ideově spřízněných a vzájemně kompatibilních stran a hnutí, ale především zájmy demokratických voličů.