Na pomoc kultuře má nyní od státu přijít jedna miliarda korun. Ministerským příspěvkovým organizacím připadne 300 milionů, další jsou určené regionům. Celkově by tak mělo na všechny zbývající instituce spojené s divadlem, hudbou, knihami a výtvarným uměním připadnout 440 milionů. A to je v současnosti, kdy mají nedobrovolně zavřené své brány již přes měsíc a několik dalších ještě pravděpodobně mít budou, skutečně tristní výsledek. Zejména v situaci, kdy se v celé Evropě hovoří o štědrých balíčcích a Německo svému kulturnímu průmyslu slibuje 50 miliard eur.
Co však považujeme za mnohem skandálnější, je pravidlo, podle kterého mají být vybírány instituce, na které z velmi omezeného balíčku kulturní pomoci zbude. O podporu mohou totiž požádat jen ty organizace, které byly v minulých třech letech úspěšné při žádosti o dotace. Toto kritérium považujeme za zcela neopodstatněné, jelikož jsme přesvědčeni, že ministerské granty nejsou zárukou kvalitní kultury. Neměli bychom pomoci právě těm, kteří jsou schopni vydělat na svůj provoz bez státních příspěvků? Tento přístup nepovažujeme za férový, dostatečně opodstatněný a vyargumentovaný.
Kulturní oblast tak prožívá skutečně krizové období. Divadla zůstávají zavřená, koncertní haly zejí prázdnotou a muzea i galerie by se měla podle oznámeného harmonogramu uvolnění podnikatelských a dalších činností otevřít až 25. května. Až po autoškolách, provozovnách do 1 000 metrů čtverečních, posilovnách a fitness centrech. Kulturní akce budou mít stopku ale ještě mnohem déle. Až 8. června totiž mají dostat zelenou ty s kapacitou do 50 osob. A do tohoto limitu se většina institucí zkrátka nevejde. V ohrožení je celá festivalová sezóna.
I přes situaci, ve které se ocitli, prokazují kulturní instituce i samotní umělci neskutečnou solidaritu. Přestože hudebníci přišli ze dne na den o téměř veškerý svůj příjem, bez nároku na honorář připravují online koncerty, které podporují pracovníky v první linii, výrobu ochranných prostředků či charitativní projekty zaměřené zejména na seniory. Zabezpečenější muzikanti sami pořádají sbírky na své kolegy, kteří se ocitají ve složité existenciální krizi. V divadlech se ve velkém šijí roušky a herci rozváží rizikovým skupinám nákupy. Přínos kulturního sektoru se tak projevuje i v době krize, kdy do něj neproudí žádné peníze. Když kvůli ničemu jinému, tak zejména kvůli tomu by se s ním mělo zacházet spravedlivě.
Není proto divu, že po celé EU vznikají iniciativy, které požadují větší pozornost kulturnímu průmyslu a co největší angažovanost členských států ve snaze kompenzovat obrovské ztráty. Podobné výzvy se objevují také v České republice. Ve společném prohlášení zástupci české hudební scény požadují přijetí důležitých opatření, protože bez solidárního přístupu a především rychlé a cílené pomoci ze strany státu má hudební ekosystém velmi malou šanci na přežití.
Kulturní a tvůrčí odvětví přispívají ke společenskému, ekonomickému i uměleckému rozvoji Evropy, a tudíž i České republiky. Není proto správné je hodit přes palubu jen proto, že jsou ministři za ANO hlasitější a kultura pro ně není dostatečně sexy PR téma. Je nutné začít postupovat co nejrychleji, přijímat efektivní opatření a zejména spolupracovat s kulturními institucemi a iniciativami je sdružujícími. Ty totiž ví nejlépe, co v současné situaci nejvíce potřebují. A posuzování nároků na podporu podle přidělení grantu v minulosti to rozhodně není.